Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Jak si pamatuji 21.8.1968

21. 08. 2016 17:06:02
Ten den jsem byla s babičkou a dědou na chatě uprostřed lesů. Babička šla do vzdálené vesnice na nákup a vracela se dříve, než obvykle. Už z lesní cesty volala na dědu: "Taťko, začala zase válka (v jejm životě již dvě zažila).

Děda sundal ze zdi vzduchovku, vzal náboje a jel na kole obracet směrovky na okreskách. Seděli jsme nalepení u tranzistoru a poslouchali, co se děje. V Praze se střílelo a reakce babičky a dědy ve mně vyvolávaly strach o rodiče. Všude kolem řinčely tanky a jejich pásy ve sluncem rozpáleném asfaltu vytlačovaly hluboké rýhy. Nikdo nic nevěděl. Neexistovai mobily. Jediné telefonní spojení bylo přes telefon ve vesnické poště, která měla otevřeno pár hodin v týdnu. Rodiče přijeli, co nejdříve to šlo. Babičce se ulevilo. Při příjezdu do Prahy táta rozhodl, že to vezme zkratkou před Modřany. A tam, najednou, uprostřed cesty nás mířilo dělo tanku. Dodnes vidím ten pohyb hlavně, jak se otáčí a zaměřuje směrem na naše auto. Vojáci se samopaly vytáhli tátu ven. Musel se opřít o auto (jako to znám ze zatýkání v detektivkách). Jeden voják mu opřel samopal do zad a druhý obcházel auto. Cítila jsem, jak mámě tluče srdce. Seděa jsem jí namačknutá na klíně, pod svetrem schovávala tranzistor a švýcarské hodinly (v rádiu varovali, že Rusové tyto předměty zabavují). Do každé buňky mého těla se otiskl strach. Táta navázal kontakt. Začal na vojáky mluvit rusky. Ať jim říkal cokoliv, znělo to klidně a výsledkem byl fakt, že nás nechali jet.
O 40 let později se mi tato událost vybavila na jedné terapii, kde jsem se spojila s mým strachem z války, kterému jsem nerozuměla. Navíc jsem objevila zajímavou kombinaci 6-6-6. Babičce bylo 6 během 1. světové války, mámě bylo 6 během 2. světové války a mně bylo 6 v roce 1968. Tak si říkám, že je štěstí, že nemám dceru, které by bylo 6 let.
Jsem ráda, že na tento den nyní mohu vzpomínat jako součást historie a dívat se na možnosti, které se otevřely po roce 1989. Jak to máte se vzpomínkami na 21. srpen vy? A pokud jste se narodili později, možná je čas zeptat se těch, co si pamatují.

Autor: Ivana Málková | neděle 21.8.2016 17:06 | karma článku: 14.34 | přečteno: 543x

Další články blogera

Ivana Málková

Zákaz soukromých škol

Ministerstvo letos zamítlo okolo 40 žádostí nově vznikajících škol. Považuji to za OHROŽENÍ SVOBODY PODNIKÁNÍ a obracím se na ministryni prostřednictvím otevřeného dopisu.

23.3.2017 v 19:16 | Karma článku: 25.04 | Přečteno: 1251 | Diskuse

Ivana Málková

(Ne)Vzdělaní učitelé

Jsou učitelé po ukončení studia zralé osobnosti? Jaké jsou možnosti jejich dalšího vzdělávání? A jak se k požadavku na profesní a osobní růst učitelé staví?

22.11.2016 v 10:47 | Karma článku: 14.07 | Přečteno: 939 | Diskuse

Ivana Málková

Ohrožení tradičních škol?

V poslední době vznikají desítky nových soukromých základních škol. Často o nich mluvíme, jako o školách alternativních. Jaké jsou důvody? Kdo je zakládá? Ovlivní to školy tradiční?

9.10.2016 v 21:58 | Karma článku: 23.19 | Přečteno: 2596 | Diskuse

Ivana Málková

Čtvrt století od založení Školy Hrou

Před 25 lety nastoupili do Školy Hrou první žáci. Jaké to bylo? Co jsme prožili a co jsme se naučili? Povidala jsem si o tom s Kristinou.

1.9.2016 v 13:55 | Karma článku: 19.39 | Přečteno: 772 | Diskuse

Další články z rubriky Osobní

Dana Urbanicsová

VI. Náš život s Trpajzlíkem

20.4.2017 Že se z nenápadné, tiché, ušlápnuté holčičky vyklube stvoření s velkou osobností jsem poznala hned v prvních měsících společného života.

24.11.2017 v 22:50 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 32 | Diskuse

Vlastimil Fürst

Zapomeň na vteřiny a možná i na hodiny

V době studií na vysoké škole jsem se často pral s problémem, jak stihnout vše co musím a také to, co chci. S časem vlastně bojuji dodnes. Má tenhle zápas nějaké řešení?

24.11.2017 v 20:50 | Karma článku: 10.52 | Přečteno: 136 | Diskuse

Hana Dufková

Pacient - rukojmí? Nebo jak je to mezi lékaři?

Již delší dobu jsem „neblogovala“. Asi jsem si žila tak nějak spokojeně, bez toho, že by mě k psaní něco vyprovokovalo.

24.11.2017 v 14:19 | Karma článku: 23.12 | Přečteno: 599 | Diskuse

Kristýna Burgerová

Uklízení jako nebezpečná nemoc

Rodiče mně vždycky říkali, že jsem bordelář první třídy. Jejich názor mně ale nepřišel nikdy moc objektivní, co byste ale taky čekali od někoho, kdo po každém použití umyvadla ho následně vytře do sucha.

24.11.2017 v 8:30 | Karma článku: 21.90 | Přečteno: 668 | Diskuse

Jelena Příplatová

Britský důkaz efektivity domácího vzdělávání?

Před pár lety jsem ze zvědavosti (to víte, setkání s kreacionisty občas přerostou únosnou mez) projížděla studie o homeschoolingu v USA. Pokud si pamatuji, vyplývalo z nich rozdělení doma vzdělávajících rodičů zhruba na dvě půle

24.11.2017 v 1:10 | Karma článku: 11.43 | Přečteno: 570 | Diskuse
Počet článků 8 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 1049

Mým přáním je navrátit do školního prostředí citlivost.

Lektorka Vědomé pedagogiky, průvodkyně životními změnami, spoluautorka pořadu Vši ve škole, bývalá spoluzakladatelka, učitelka, ředitelka a majitelka Školy Hrou

 



Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.