Děda sundal ze zdi vzduchovku, vzal náboje a jel na kole obracet směrovky na okreskách. Seděli jsme nalepení u tranzistoru a poslouchali, co se děje. V Praze se střílelo a reakce babičky a dědy ve mně vyvolávaly strach o rodiče. Všude kolem řinčely tanky a jejich pásy ve sluncem rozpáleném asfaltu vytlačovaly hluboké rýhy. Nikdo nic nevěděl. Neexistovai mobily. Jediné telefonní spojení bylo přes telefon ve vesnické poště, která měla otevřeno pár hodin v týdnu. Rodiče přijeli, co nejdříve to šlo. Babičce se ulevilo. Při příjezdu do Prahy táta rozhodl, že to vezme zkratkou před Modřany. A tam, najednou, uprostřed cesty nás mířilo dělo tanku. Dodnes vidím ten pohyb hlavně, jak se otáčí a zaměřuje směrem na naše auto. Vojáci se samopaly vytáhli tátu ven. Musel se opřít o auto (jako to znám ze zatýkání v detektivkách). Jeden voják mu opřel samopal do zad a druhý obcházel auto. Cítila jsem, jak mámě tluče srdce. Seděa jsem jí namačknutá na klíně, pod svetrem schovávala tranzistor a švýcarské hodinly (v rádiu varovali, že Rusové tyto předměty zabavují). Do každé buňky mého těla se otiskl strach. Táta navázal kontakt. Začal na vojáky mluvit rusky. Ať jim říkal cokoliv, znělo to klidně a výsledkem byl fakt, že nás nechali jet.
O 40 let později se mi tato událost vybavila na jedné terapii, kde jsem se spojila s mým strachem z války, kterému jsem nerozuměla. Navíc jsem objevila zajímavou kombinaci 6-6-6. Babičce bylo 6 během 1. světové války, mámě bylo 6 během 2. světové války a mně bylo 6 v roce 1968. Tak si říkám, že je štěstí, že nemám dceru, které by bylo 6 let.
Jsem ráda, že na tento den nyní mohu vzpomínat jako součást historie a dívat se na možnosti, které se otevřely po roce 1989. Jak to máte se vzpomínkami na 21. srpen vy? A pokud jste se narodili později, možná je čas zeptat se těch, co si pamatují.
Jak si pamatuji 21.8.1968
Další články blogera
Tato rubrika neobsahuje žádné články...
Další články z rubriky Osobní
Tereza Ledecká
I duše mohou plakat
Někdy potkáte někoho, bez koho už nedokážete žít..., a tak, když vás osud rozdělí a pak následně zase spojí, neváháte ani chviličku... Pro Marušku...
Tereza Ledecká
IQ tykve ?
Jednou v Básnících se Štěpán Šafránek zeptal pana profesora, "Jak člověk pozná, že je blb?" Pamatujete, co mu na to odpověděl? "Chytrej člověk to nepozná nikdy, a blbci je to jedno!" Tak vám přeju, ať nikdy nedojdete poznání...
Lucie Svobodová
Magor
Přátelé, širší rodina - každý reagoval na mé členství odlišně. Někteří na mě neustále křičeli, že jsem magor. Jiní si to pravděpodobně také mysleli, ale rozhodli se nechat si to pro sebe.
Vlastík Fürst
Pravopis máš hrozný, ale piš dál!
Jaké máte vzpomínky na svá školní léta? Měli jste také svého oblíbeného učitele - učitelku? Nebo jste dokonce byli platonicky zamilovaní do vaší kantorky - kantora?
Tereza Ledecká
Sněžkolezkyně
My Češi jsme pověstní svými nákupními výpravami do Polska, ale věřte, že na dně Lomniczky nic nekoupíte, a ještě za to draze zaplatíte
Počet článků 8 | Celková karma 0.00 | Průměrná čtenost 1184 |
Mým přáním je navrátit do školního prostředí citlivost.
Lektorka Vědomé pedagogiky, průvodkyně životními změnami, spoluautorka pořadu Vši ve škole, bývalá spoluzakladatelka, učitelka, ředitelka a majitelka Školy Hrou